Můj skoro tříměsíční pobyt v Karibu Nyumbani se blíží ke konci. Začínám si přát, aby se čas na chvíli zastavil. Kolik radostných chvil jsem tu zažila. Nejen s dětmi, od kterých se mi dostalo vřelého přijetí, ale také od dospělých, kteří v sirotčinci pracují s úsilím o vytvoření co nejlepších podmínek pro spokojený život dětí a celého společenství.
Není snad dne, kdy bych se nepozastavila nad tím, co dokázaly vybudovat tři statečné ženy z různých zemí, kultury a myšlení. Denně zahrnují 22 dětí všeobjímající láskou, která mě často dojímá. Tyto děti většinou pocházející z nehostinných rodinných poměrů. Nevybudovaly pro ně jen hezké zázemí k životu, kterého se zřídka dostává dětem za branou sirotčince, ale rovněž jistotu, že jsou milované a chtěné. Každé z dětí si prošlo těžkými začátky jejich dosud krátkého života.
Jsem nesmírně vděčná, že se Karibu Nyumbani stalo na tři měsíce také mým domovem. Je to místo, kde už při vstupu z ulice na vás dýchne pokoj a čistota a na vlastní kůži pocítíte, že tohle je pravá oáza míru. Karibu Nyumbani znamená v předkladu Vítej doma. A tento pocit vítajícího domova zažívám pokaždé, když se vracím, byť jen z celodenního výletu. Otevřu vrata a dýchne na mě pokoj, klid a já si oddechnu od všeobklopujícího ruchu ulice.
Děti si získaly mé srdce hned. Zvláště jsem si s nimi oblíbila procházky po vesnici a okolí. Díky dětem se také snadněji navazovala konverzace s místními lidmi, kteří jsou přátelští a rádi prohodí pár slov.
Maminky Ester, Fiona a Maruška dbají na to, aby děti chodily pěkně oblečené. Na místním trhu pro ně Ester dokáže najít pěkné kousky oblečení. Šikovné švadlenky v šicí dílně pro ně šijí hezké šaty. A hlavně školní uniformy, aby ve škole vypadaly jako ze škatulky.
Před příjezdem jsem neměla žádná očekávání. Přála jsem si darovat svůj čas, přiložit ruku k dílu trochu jiným způsobem, než jsem zvyklá z kanceláře, a dát něco ze svých omezených schopností místním lidem. Hlavně jsem si chtěla splnit svůj 20tiletý sen zažít zkušenost života v rozvojové zemi. Nebýt vždy jen obyčejný turista, ale prožít si denní radosti a starosti s místními lidmi na vlastní kůži. I když jsem si mohla svůj sen splnit až po tolika letech, nelituji toho. Přišlo to v pravý čas, lepší místo jsem si těžko mohla přát. Hlavní náplní mé práce se pro mě stala péče o dvouletého chlapečka Nelsona. Snažila jsem se, abychom spolu prožili krásný čas, i když si to nebude pamatovat. Toužila jsem mu vynahradit jeho první rok života. Do sirotčince přišel velmi zanedbaný. Něha, které se mu od prvních dnů pobytu v Karibu Nyumbani dostávalo od všech dětí, maminek, tet a strýců ho proměnila v radostného kluka se šibalským úsměvem. Nejvíce obdarovaná jsem byla já sama. Ptáte se, o co?
Někdy se mohou zdát tři měsíce dlouhá doba. Zpětně vidím, jak rychle to uteklo. Vracím se do světa blahobytu. Pobyt zde mě naučil větší skromnosti, pokoře a umění vážit si všedních věcí, které v našem životě bereme jako samozřejmost, ale pro mnohé lidi jsou stále nedostupné. Třeba jako vzdělání, dostatek vody (nejen pitné), dobrá lékařská péče nebo pohodlná a rychlá doprava. Moc bych do budoucna africkému lidu přála, aby v mnohých afrických státech utichlo řinčení zbraní a přestaly kmenové války.
A co bylo pro mne nejtěžší na zdejším pobytu? Zvyknout si místní tropické podnebí, vysokou vlhkost vzduchu a být permanentně zpocená.
Také bych ráda poděkovala Šárce, se kterou jsem strávila celý zdejší pobyt. Byla mi oporou, když jsem potřebovala radu či povzbuzení.
Pokud byste chtěli udělat něco pěkného pro Boha, pro místní děti, ale i pro sebe a našli čas, chuť a odvahu, můžete přijet a podat pomocnou ruku, každá se hodí. Stejně jako každá koruna, která bude využita ve prospěch stavby nových tříd základní školy, kterou Fiona založila a začala budovat z příspěvků dárců před 4 lety.
Ještě jednou Vám všem za vše moc děkuji.
Přeji všem v Karibu Nyumbani hodně Božího požehnání a síly do úžasné činnosti, kterou děláte.
Nikdy nezapomenu na čas, který jsem s Vámi strávila a doufám, že se s Vámi v budoucnu znovu uvidím.
S láskou Jana
